V ideálním světě by peníze, které zemi přinášejí přírodní zdroje, obohatily občany této země, nikoli politiky. Ale náš svět má k dokonalosti daleko. Ve skutečnosti z nějakého důvodu země s obrovským ropným bohatstvím velmi často téměř úplně ignorují lidská práva. Možná si myslí, že moc a peníze dávají právo dělat, co chcete? A z velké části si země ropných magnátů skutečně dělají, co chtějí – s pomocí USA, jejich nejlepšího přítele.
Na chvíli můžete zavřít oči, ale vyhrožovat páru stejného pohlaví čtrnácti lety vězení jen za veřejný polibek nebo zakazovat občanům organizovat pokojné protesty je nepřípustné.
Ne každá země na našem seznamu je tak špatná. Někteří podnikají kroky, aby zabránili dalšímu porušování lidských práv. Bohužel jsou tací, kde je sebemenší zlepšení situace nepostřehnutelné. Snad se to nakonec změní.
15. Libye
Když se Libye začala rozvíjet jako stát, libyjský parlament rozhodl, že by stejně jako západní země měly dát svým občanům práva. A země se ubírala správným směrem, dokud se Muammar Kaddáfí nepokusil o změnu toho, co považoval za nejlepší, vedený zásadou demokracie. Kaddáfí vytvořil revoluční výbory, aby dal obyvatelstvu možnost volit a účastnit se politického života. Pár let po vzniku výborů získali v malých osadách velkou moc a začali ji zneužívat, jejich členové zabíjeli, mučili a ubližovali lidem, kteří nesouhlasili s politikou výborů.
V určitém období 10-20% Libyjců špehovalo své spoluobčany pro revoluční výbory a podávalo zprávy o komkoli, kdo se jim postavil nebo nesdílel jejich názory. Za dopadení takových odpůrců byla udělována odměna, byli mučeni nebo popraveni a dokonce byly v televizi vysílány veřejné popravy těch, kteří se odvážili kritizovat revoluční výbory.
14. Čína
Čínská lidová republika zaujímá čtvrté místo na světě v produkci ropy a první z hlediska počtu obyvatel (přes 1,3 miliardy lidí). Předpokládá se, že titul největší ekonomické supervelmoci přejde ze Spojených států na Čínu a je docela možné, že se tak stane v blízké budoucnosti. Ale, jak je tomu v rozvojových zemích, existuje dostatek důkazů o porušování lidských práv v Číně.
Aby se Čína vyrovnala s přelidněním, omezila porodnost na jedno dítě na rodinu. To vedlo k tomu, že rodiče, kteří by chtěli chlapce, když se dozvěděli, že budou mít holčičku, buď jdou na potrat, nebo dají narozené dítě k adopci. politika zavádění porodních omezení se ukázala jako velmi krátkozraká, zejména proto, že každý by měl mít právo rozhodnout o této otázce nezávisle, pokud to fyzické zdraví dovolí.
Porušování pracovních zákonů není v Číně cizí. Země vyrábí tolik různého zboží, protože tamní pracovníci mají málo práv. Mohou být nuceni pracovat za mizerné mzdy a nehorázné podmínky. Továrny jsou přeplněné, místnosti se přehřívají a není zajištěno dostatečné větrání. Některé továrny, které poskytují ubytování pro své dělníky, jsou nuceny natahovat přes budovy sítě, aby lidé nebyli vyhazováni z oken. Je nutné revidovat celou hospodářskou politiku, protože je nutné přijmout taková opatření, aby se předešlo sebevraždám pracujících.
13. Afghánistán
Afghánistán má stejně jako Irák těžkou minulost. Rebelové bojují o moc přes dvě desetiletí, což vedlo k nestabilní situaci v zemi. A i když se situace v oblasti lidských práv od svržení Talibanu výrazně zlepšila, podmínky pro občany Afghánistánu stále nejsou příliš dobré.
Problém je, že masmédia v zemi jsou převážně státní. Afghánistán je navíc náboženským státem, ve kterém se odpadlictví, ateismus a politické protesty trestají smrtí. Stejně jako v mnoha jiných zemích islámu je v Afghánistánu protizákonné být homosexuálem nebo transvestitou; trestem za to je dlouhé vězení. Dříve, za vlády Talibanu, byla homosexualita trestána smrtí.
V roce 2009 podepsal afghánský prezident Hamíd Karzáí zákon o rodinném životě šíitského obyvatelstva, který fakticky umožňoval manželům znásilňovat své manželky a dospělým mužům si brát malé holčičky. Tyto dvě skutečnosti stačí k tomu, aby Afghánistán získal místo na našem seznamu.
12. Brazílie
Brazílie má největší ropné pole objevené na západní polokouli za posledních 30 let, ale Brazílie je také velmi zkorumpovaná země. Tato záležitost přitáhla celosvětovou pozornost během příprav na Mistrovství světa ve fotbale 2014. Politici si plnili kapsy penězi, do výstavby stadionů se investovaly miliardy dolarů – a většina obyvatel země zůstala pod hranicí chudoby. Zneužívání financí vedlo Brazilce k tomu, aby se vzbouřili proti jejich vládě, které již nedůvěřují. Jak se ukázalo, neměli věřit ani policii.
Jedním z největších problémů Brazílie je policejní brutalita. Byly zaznamenány případy bití a vražd podezřelých ze strany policie, policie navíc nedokázala poskytnout ochranu svědkům, kteří vystupovali proti organizovanému zločinu. Mnoho brazilských militantních skupin používá policisty jako popravčí, protože policistu nemůže nikdo zastavit.
Kromě policejní brutality pracuje 40 000 Brazilců bez mzdy nebo na splácení dluhů. Takoví pracovníci nemohou opustit pracovní tábor ani po zaplacení dluhu.
11. Nigérie
V minulosti to v Nigérii bylo mnohem horší. Tam a teď to není sladké, ve srovnání se zbytkem světa, ale bylo to mnohem horší. Situace v zemi se začala měnit po přijetí ústavy v roce 1999. Nigérie má problémy se svobodou slova, ale zdrojem porušování základních lidských práv je islámská extremistická skupina Boko Haram.
Možná si pamatujete, jak 230 středoškolaček z Chiboka High School v roce 2014 unesla Boko Haram. Tyto dívky se staly sexuálními otrokyněmi nebo byly prodány za hrst amerických dolarů. Skupina zaútočila na školy a pod pohrůžkou smrti donutila mladé muže, aby se k nim přidali. Boko Haram, která od roku 2002 zabila 20 000 lidí a dalších 2,3 milionu násilně vysídlila, je považována za jednu z nejsmrtelnějších teroristických skupin.
Stejně jako ve Spojených arabských emirátech je veřejné vyjádření citů mezi páry stejného pohlaví v Nigérii trestným činem, který může vést ke 14 letům vězení.
10. Egypt
Egypťané byli unavení z policejní brutality, volebních podvodů, korupce, nízkých mezd a mnoha dalších porušování jejich práv, což bylo důvodem revoluce v Egyptě v roce 2011.
Egyptská vláda je proslulá zákazem svobody slova a protestů. Ve skutečnosti byly zločinem. Člověku, který vyjádřil svou nespokojenost s vládou, hrozilo uvěznění, mučení nebo dokonce zmizení. Kritika prezidenta se trestala odnětím svobody nebo přemrštěnými pokutami. Jak se může země změnit k lepšímu, když lidé nemohou diskutovat o tom, s čím jsou nespokojeni?
Novináři bez hranic zařadili Egypt na 143. místo ze 165 ve svém žebříčku svobody tisku v zemi. Většina médií tam venku je podřízena vládě.
9.Rusko
Rusové jsou tradičně vnímáni jako padouši. Když si připomeneme negativní postavy z filmů 90. let, tak to jsou vždy buď Rusové, nebo ti, kteří s Rusy pracují. Možná je to následek studené války. Ale přestože kritiku Ruska je třeba kvůli předsudkům západních médií brát s rezervou, některá lidská práva jsou v zemi stále porušována.
Za prvé, v Rusku je extrémně negativní postoj k LGBT komunitám. Kvůli zákonům zakazujícím vztahy mezi osobami stejného pohlaví se někteří sportovci dokonce odmítli zúčastnit zimních olympijských her v Soči 2014. Trestem za propagaci netradičních (neheterosexuálních) vztahů je 15 dní vězení a případné vyhoštění ze země, pokud je pachatel cizinec.
Kromě toho došlo k několika záhadným úmrtím novinářů, kteří se postavili Putinovi. Všechny případy byly považovány za sebevraždy, ale okolnosti případů byly nejednoznačné. Každý rok je zabit novinář, který kritizoval Putina. Tisk je ovládán převážně vládou, a jakmile jde něco proti politice strany, bije to na poplach. To by se v zemi prvního světa stávat nemělo.
A konečně, ruští vojáci jsou obviněni z únosů, mučení a zabíjení civilistů v České republice. Novináři, kteří o tom psali, také zemřeli.
8. Sýrie
Ozbrojené konflikty v Sýrii pokračují od začátku občanské války v roce 2011. Celá země je válečná zóna a je známo, že miliony Syřanů hledají útočiště po celém světě.
Porušování lidských práv začalo po zavedení výjimečného stavu v zemi, který platil od roku 1963 do roku 2011. Bezpečnostní složky mohly v podstatě zatknout a zadržet kohokoli na libovolně dlouhou dobu.
Syrský prezident Bašár Háfiz al-Assad nedávno šlápl na odpor Spojených států použitím chemických zbraní proti vlastním občanům. Syrská armáda zahájila chemický útok na město Chán Šejchún ze vzduchu, v důsledku čehož bylo zraněno více než 557 lidí, 74 z nich bylo zabito. Jde o nejsmrtelnější použití chemických zbraní v syrské občanské válce od roku 2013. Tři dny po útoku nařídil prezident Spojených států Trump odpálit 59 řízených střel na leteckou základnu Šajrát, ze které byl údajně dodán chemický útok.
7. Spojené arabské emiráty
Spojené arabské emiráty jsou jednou z nejživějších zemí světa. Kdyby byl svět školou, SAE by byly dítětem, které zdědilo obrovské jmění po svém prapraprapradědečkovi. Hlavní město SAE Dubaj se snaží působit dojmem jednoho z nejluxusnějších měst světa. Tam si můžete koupit zlaté cihly z prodejních automatů. Tam vytvořili Světové ostrovy – umělé souostroví skládající se z 300 ostrovů, na jejichž vybudování bylo potřeba obrovské množství peněz. Peníze ale pro Dubaj nejsou důležité, protože je tam ropa.
Stejně jako v některých dalších zemích na našem seznamu mizí i v SAE novináři. Říci, že v zemi chybí svoboda tisku, by bylo podcenění a nikdo tam ani nepřemýšlí o právech LGBT komunity. Veřejné líbání je navíc zakázáno zákonem, za jehož porušení jsou cizinci deportováni ze země. A aby toho nebylo málo: Jako většina tak luxusních měst byla Dubaj postavena migrujícími dělníky, jejichž pracovní práva byla porušována. Často jim byly odebrány pasy, aby nemohli opustit zemi, neplatili mzdy a byli nuceni pracovat déle, než je předepsaná doba.
6. Saúdská Arábie
V žebříčku organizace „Freedom House“ zaujímá Saúdská Arábie jedno z posledních míst v dodržování politických a občanských práv. Je dokonce pobuřující, že stát, v němž jsou tak porušována lidská práva, je tak blízkým přítelem Spojených států, ale to se často stává zemím bohatým na ropu: mohou si dělat, co chtějí.
Saúdská Arábie je jednou z pouhých čtyř zemí na světě, kde jsou veřejné popravy zločinců stále běžnou záležitostí. Osoby shledané vinnými z vraždy, znásilnění, ozbrojené loupeže, užívání drog, odpadlictví, cizoložství a čarodějnictví (ano, to není vtip) mohou být veřejně kamenovány, zastřeleny nebo sťaty.
Kromě veřejných poprav je známo, že bohatí lidé v Saúdské Arábii mohou uzavírat sňatky se ženami z Jemenu a Indonésie – sedmiletými dívkami, pro které slovo „ženy“ neplatí. V mnoha případech se z nich stávají sexuální otrokyně, pomocnice v domácnosti nebo prostitutky.
5. Kanada
Kanada ušla dlouhou cestu k tomu, aby se stala rozvinutou zemí, kde jsou respektována lidská práva. V kanadské historii však byly i jiné časy.
V roce 1800 kanadská vláda rozhodla, že je nutné asimilovat původní obyvatele země do křesťanské kultury. Domorodé děti a mladiství byli odváženi z jejich rodných osad a posláni na většinu roku do internátních škol. Tam museli mluvit pouze anglicky a s rodinami se domluvit nesměli. Někdy děti zapomněly svůj rodný jazyk natolik, že jakmile byly doma, nemohly komunikovat se svými rodiči. Děti byly často týrány a fyzicky i psychicky týrány. Poslední taková internátní škola byla uzavřena v roce 1996.
Během první světové války bylo 4000 Ukrajinců žijících v Kanadě umístěno do internačních táborů po celou dobu trvání nepřátelských akcí. Ve druhé světové válce se totéž stalo Japoncům. Po válce jim bylo slíbeno, že majetek vrátí, ale později se ukázalo, že byl prodán v dražbách.
A samozřejmě stojí za zmínku nedostatek pitné vody z vodovodu v osadách poblíž ropných písků.
4.Írán
Írán v poslední době vyvolává spoustu kontroverzí. Mezinárodní společenství bylo většinou pobouřeno, že Írán začal vyvíjet jaderné zbraně a nechal se unést myšlenkou jaderných zbraní pro svou armádu. Mezinárodní společenství donutilo Írán opustit tuto myšlenku, ale mnozí si nevšimli, že íránská vláda podniká další pochybné kroky.
V roce 1988 byly v íránských věznicích zabity tisíce politických demonstrantů. Jejich procesy byly údajně nespravedlivé a nebyli odsouzeni k smrti. Existují listinné důkazy, že Írán aktivně potlačuje jakékoli protesty proti vládě. Odebrat občanům právo kritizovat vládu a právo pokojně protestovat je jednou z nejodpornějších věcí, kterou může vláda udělat. Je to jako zavolat staršímu bratrovi, aby zbil spolužáka za to, že se s vámi nechce kamarádit.
3. Irák
Život pro Iráčany není snadný, protože každé desetiletí v zemi dochází k ozbrojeným konfliktům. Někdy se zdá, že stabilita nebude vůbec žádná.
Kromě politického boje o vytvoření vlády, které lidé mohou věřit, došlo v Iráku k nesčetným válečným zločinům. Některé z těchto zločinů spáchaly povstalecké skupiny, ale mnohé z nich spáchali vojáci z koalic zemí, které tvrdí, že pomáhají iráckému lidu, jako jsou Spojené státy a Velká Británie.
Mezi válečné zločiny patřilo mučení za účelem získání informací od občanů, popravy civilistů (nebo kohokoli podezřelého ze vzpoury) a záhadná úmrtí. Z nějakého neznámého důvodu během války v Iráku západní vlády zjistily, že je možné ve jménu svobody mučit lidi a věznit nevinné lidi. Jaká to ironie.
2. Kuvajt
Kuvajt je pro většinu lidí v nedohlednu. Ne každému se to na mapě vůbec podaří najít.Podle amerického ministerstva zahraničí má však Kuvajt jednu z nejhorších situací v oblasti obchodování s lidmi.
Mnoho migrujících pracovníků přišlo do Kuvajtu, pokoušeno sliby vysokých mezd, ale poté, co začali pracovat, zjistili, že málokdy platí vůbec něco. Kromě toho čelí pracovníci fyzickému a sexuálnímu zneužívání, výhrůžkám a omezování svobody. Zaměstnavatelé často odebírají pracovníkům pasy a ti nemohou opustit zemi. Zaměstnavatelé ve skutečnosti vytvářejí past na dělníky a vláda nad tím zavírá oči. Ale nelze očekávat brzký zahraniční zásah do situace – Kuvajt koneckonců vlastní 10 % světových zásob ropy. To je překvapivé vzhledem k tomu, že Kuvajt je jen o málo větší než Havaj.
1. Katar
Katarská vláda oznámila, že schválila základní ustanovení o lidských právech pro pracující – ale nikdo jim nevěří.
Otřesné pracovní podmínky v Kataru si získaly celosvětovou pozornost médií poté, co několik migrujících pracovníků zemřelo při stavbě stadionu pro mistrovství světa ve fotbale 2022. Fakt, že Katar pořádá mistrovství světa, je sám o sobě pohrdavý jako jasný důkaz korupce FIFA, ale to je téma na samostatný článek.
To je stát, kterému se papírově daří. 13 % celkových světových zásob ropy dělá z Kataru nejbohatší zemi z hlediska HDP na hlavu. Nikdo tam prý není pod hranicí chudoby a nezaměstnanost je nižší než 1 %. Naprostá většina obyvatel Kataru – téměř 50 % – jsou migrující pracovníci.
Láká je příslib vysokých mezd v prosperující ekonomice. Ale ve skutečnosti je jejich práce placena velmi nízko, nebo dokonce není placena vůbec, a jejich životy nestojí za nic. Pracovní podmínky v Kataru jsou tak hrozné, že se očekává, že při stavbě stadionu pro mistrovství světa zemře 4000 lidí.
Zbývá doufat, že Katar stále neurčuje celosvětový trend, jak naložit s právy pracujících, jinak budeme mít problémy všichni.
Doporučujeme sledovat:
Toto je přehled deseti nejstrašnějších zemí na světě pro život; máte velké štěstí, že jste se nenarodili v jednom z nich!
