Chtěli byste žít v zemi, kde jsou auta a chleba luxus? Myslím, že ne. Kdyby nás učili komunismus, naše první lekce by byla, že jde o sociální systém zcela opačný k modernímu vztahu mezi prací a kapitálem. V tomto systému jsou předměty výroby a prostředky obživy ve veřejném vlastnictví a všichni lidé k nim mají neomezený přístup. Bohužel v praxi ne vždy budete jíst kaviár se šampaňským.
Jakkoli byla myšlenka komunismu lákavá a inspirativní, vedla v mnoha zemích ke katastrofě. Absolutní moc tam skončila v rukou pár lidí, což nevyhnutelně vedlo k útlaku a chudobě většiny obyvatelstva. Proč touha po komunismu v různých zemích nejčastěji vedla k nastolení banální diktatury v nich, je samostatná otázka. Zdá se, že existuje vzorec. Probereme zde důvody, proč je komunismus zlý, od nuceného přerozdělování majetku až po vnucování sexuálních norem úředníky.
No, neztrácejme čas. Níže je 15 brutálních faktů dokazujících, že komunismus v žádném případě není rájem na zemi.
15. V některých komunistických zemích jsou političtí odpůrci stále vězněni
Pokud si myslíte, že komunismus je již minulostí a zůstává jen hroznou stránkou v učebnici dějepisu, tak jste na úplném omylu. Pravdou je, že v 21. století žije v komunistických režimech více lidí než kdykoli předtím. Ještě znepokojivější je, že pokračuje pronásledování a zatýkání těch, kdo se vyjadřují nebo jsou proti vládě.
V současnosti je na Kubě 51 politických vězňů a v Severní Koreji v pracovních táborech od 10 do 12 tisíc lidí. Navzdory své prosperující současnosti a slibné budoucnosti Čína není daleko. K roku 2015 je v této zemi evidováno 6 tisíc úmrtí nebo útěků vězňů. A ve Vietnamu si nedělají legraci – stále jsou zde zatýkáni političtí rebelové.
14. Černá listina vražd spáchaných komunistickými režimy
Po pravdě řečeno, komunismus sám o sobě nikoho nezabil. Je to jen neškodná ekonomická teorie navržená ve prospěch společnosti. Někteří lidé, kteří se nazývali komunisty, však zabili miliony. Historické postavy jsou děsivé. Nejvíce ztrát utrpěl za Stalina SSSR – za jeho totalitního režimu bylo zabito 20 milionů civilistů. Ostatní komunističtí pohlaváři se od něj ale nevzdálili. V Číně za Mao Ce-tunga bylo zabito 65 milionů civilistů, v Kambodži za Rudých Khmerů - 2 miliony, ve východním bloku - 1 milion a ve Vietnamu - 1 milion. Celkové ztráty na černé listině obětí komunismu se pohybují mezi 85 a 100 miliony.
13. Být homosexuálem je zločin
Děda Marks obecně málokdy mluvil o sexualitě. Jeho názor na gaye a lesby proto neznáme. V roce 1933 však Josif Stalin zavedl do trestního zákoníku článek za sodomii, který trestal až 5 let vězení. Podobné zákony byly přijaty v mnoha zemích východního bloku a důsledky pro gaye byly stejně tvrdé. Například v Bulharsku byli lidé, kteří měli sex stejného pohlaví, potrestáni 3 lety vězení. V Jugoslávii komunisté nazývali homosexuály „nepřáteli systému“. Příznivci stejnopohlavní lásky v balkánské zemi měli zakázáno vstupovat do strany. Nejhorší situace pro homosexuály ale byla v Rumunsku. Pokud byste byli přistiženi nebo dokonce podezřelí ze sexu s osobou vašeho pohlaví, hrozí vám 5 let vězení. Mějte na paměti, že to nebyla 30., ale 70. léta minulého století!
12. Nedostatek podnětů k práci
Ano, komunismus je dobrá myšlenka, ale nefunguje z jednoho zásadního důvodu: je v rozporu s lidskou přirozeností. Dovolte mi uvést příklad. V komunistické zemi jsou pobídky k práci záměrně ničeny. Všichni občané mají stejný podíl na bohatství vytvořeném tvrdou prací několika lidí. Protože pobídky jsou značně omezeny (nejlepší lékaři, architekti a další odborníci dostávají tolik jako všichni ostatní), produktivnější a pilnější pracovníci nakonec ztrácejí motivaci. Vzniká společnost prostopášných dělníků, kteří škodí všem společenským vrstvám. Špatně motivovaní odborníci se navíc častěji bouří proti vládě, která neuznává jejich zásluhy. Komunistické režimy v mnoha zemích se skutečně zhroutily kvůli rostoucí nespokojenosti lidí s vedením státu, který jim nebyl schopen poskytnout to, co si mysleli, že si zaslouží.
11. Kreativita byla odrazována
Bohužel pro komunistickou elitu ne každý chce mýt podlahy nebo pracovat na montážní lince. Nyní, stejně jako dříve, se lidé rodí se vzácným uměleckým talentem, s jehož pomocí se chtějí vyjádřit. Komunismus však považuje práci básníků a malířů za zbytečnou a dokonce bizarní. Vše, na čem záleží, je výstavba mocných továren a formování národa stejně smýšlejících občanů. K dosažení těchto cílů je třeba potlačit všechny pokusy o umělecké vyjádření. Kulturní politika komunistů je nekompromisní. Účelem umění je učit a kritizovat kapitalismus. V Sovětském svazu byli někteří umělci, kteří nesouhlasili se stranickou linií, uvězněni, zabiti nebo vyhladověni v sibiřských táborech.
10. Cenzura je hlavním nástrojem železné opony
Není pochyb o tom, že Severní Korea je nejvíce cenzurovanou zemí na světě. Pokud chcete být na jiné planetě, nemusíte chodit daleko. Stačí navštívit Severní Koreu. Zde se ocitnete v nejhlubším informačním vakuu. Turisté, kteří navštívili hlavní město Pchjongjang, tvrdí, že se cítili jako na jiné planetě. V KLDR nejsou žádní nezávislí novináři a všechny televize prodávané v zemi mají frekvenční limity stanovené vládou.
Další nápadný příklad z nedávné minulosti. Na 40 let, až do roku 1991, byla Albánie odříznuta od zbytku světa a lidský život zcela ovládl režim Envera Hodži. Vládl zemi železnou pěstí jako v Severní Koreji. Netřeba dodávat, že v tomto období byla Albánie nejchudší zemí Evropy a třetí nejchudší zemí světa.
9. Nejhorší despotové se umístili jako „skvělí kluci“
Pouze v komunistické zemi je možné, aby vládce, který zabil 45 milionů vlastních občanů, byl univerzálním oblíbencem nebo dokonce národním hrdinou a mučedníkem. Mnoho totalitních diktátorů, zejména ve východním bloku, si po druhé světové válce založilo vlastní kulty osobnosti. Stalin, Enver Hodža, Nicolae Ceausescu, Josip Broz Tito a další byli chváleni jako bezúhonné a božské bytosti. Jejich portréty zdobily všechny vládní budovy a obytné budovy. Nejvyšší povinností umělců v zemi bylo pracovat na povýšení vůdce. Ve skutečnosti termín „kult osobnosti“ vytvořil Karl Marx, pruský filozof a revoluční socialista, který je považován za ideologického otce komunismu a socialismu. Hovořil o „pověrčivém obdivu k úřadům“, který kolem své osoby na konci 19. století záměrně vytvořil.
8. Nucená kolektivizace
V zemi, kde všechno patřilo všem a zároveň nikomu, nabyl tento fenomén obzvlášť ošklivého rázu. Cílem pozemkové reformy provedené v Sovětském svazu a jeho satelitech bylo maximální využití zemědělské výroby pro průmyslové potřeby města. Průmyslový vzestup právě začínal a k uspokojení potřeb dělníků bylo zapotřebí obrovské množství potravin. V SSSR v letech 1928 až 1933 mnoho rolníků odmítlo vstoupit do JZD a sdílet svůj majetek a půdu. To vedlo k neuvěřitelnému zvěrstvu. Mnoho rolníků bylo popraveno a jejich rodiny byly odsouzeny k hladu. Totéž se stalo o 20 let později v komunistické Číně, kde kvůli vyvlastnění rodinných farem a plodin zemřelo 33 milionů lidí na podvýživu.
7. Víra v Boha je trestný čin
Toto je nejpodivnější a nejurážlivější omezení, které komunismus ukládá svým občanům. Všichni rudí vůdci a ideologové, včetně Marxe a Lenina, považovali náboženství za negativní jev pro lidský rozvoj. Pravdou je, že komunistické režimy to považovaly za ohrožení zavedeného totalitního řádu. Náboženství má schopnost organizovat lidi. Všechny země, které následovaly marxisticko-leninské dogma, byly tedy standardně ateistické a každý, kdo si myslel opak, se stal předmětem pronásledování. Přestože katolická Kuba náboženství nikdy nezakázala, do strany byste se nemohli připojit, pokud jste otevřený věřící. Vietnamská ústava umožňuje svobodu vyznání. To ale není případ organizovaného náboženství. Jinými slovy, v komunistickém chrámu není místo pro Boha ve všech jeho podobách.
6. Selhání politik genderové rovnosti
Během slavných dnů komunismu ve východní Evropě a Sovětském svazu bylo velké množství plakátů zobrazujících drsné dívky stojící na lešení s kladivy v ruce nebo žnoucí obilí se srpem. Komunistická propaganda usilovně vytvářela obraz ekonomicky a společensky aktivní ženy, která se musela obětovat pro obecné dobro a „světlou budoucnost“ systému. Formálně tam byla rovnost pohlaví. Ve skutečnosti však mezi muži a ženami existoval značný rozdíl v příjmech. Inspirativní ztvárnění komunistické, maskulinní dělnice se ukázalo jako neúspěch. Ženy sloužily prioritám totalitního státu na úkor vlastní seberealizace. Jednoduše řečeno, v těch letech nebyly dívky vůbec cool.
5. Bohatí bohatnou, chudí zůstávají chudými
Pamatujete na postulát, že za komunistického režimu se zboží rozděluje rovnoměrně mezi všechny členy společnosti? Na papíře to může být pravda, ale realita spíše připomíná Farmu zvířat George Orwella, kde jsou „některá zvířata rovnější než jiná“. Ve druhé polovině dvacátého století vyvrátila chudoba lidí v Sovětském svazu a jeho spojenců ve východní Evropě mýtus o prosperující dělnické třídě. V jednadvacátém století je ČLR ve skutečnosti největším vykořisťovatelem dělníků. Čína je navíc v počtu miliardářů na druhém místě, pouze za Spojenými státy. To lze vysvětlit tím, že Čína, Vietnam a další země již nejsou ekonomicky komunistické. Od 80. let 20. století. většina socialistických zemí vytvořila státní kapitalismus, který jim umožnil začlenit se do světové ekonomiky při zachování politického systému jedné strany.
4. Marxistická ekonomika byla spláchnuta do záchodu
Tady to pro nás bude složitější. Ale nemusíte být špičkovým ekonomem nebo univerzitním profesorem, abyste si uvědomili, že se Karel Marx mýlil. Navzdory jeho úžasné inteligenci a rozsáhlému filozofickému myšlení byla celá jeho analýza založena na koncepční chybě. Věřil, že hodnota je vlastností předmětu jako takového. Ale nic na světě nemá vnitřní hodnotu. Hodnota existuje pouze v lidských myslích. Podívejme se na 7 miliard lidí, kteří dnes žijí. Někteří z nich si nejvíce cení diamantů, jiní - pitné vody. Stručně řečeno, komunismus byl odsouzen k neúspěchu, protože Marx se pokusil analyzovat to, co nebylo – skutečnou hodnotu.
3. Paradox nepřítomné střední třídy
No a takhle funguje moderní společnost (pokud jste si toho sami nevšimli). Existují tři třídy: vyšší, střední a nižší. Ti nahoře jsou nejbohatší. V nižší třídě jsou ti, kteří vycházejí s penězi. Střední vrstva působí jako mírotvorce mezi prvními dvěma. A pokud chybí nebo je jeho počet kriticky malý, prolévá se krev. Komunističtí propagandisté sice hlasitě hlásají, že třídní boj byl vymýcen, ve skutečnosti však pokračuje. Je to pochopitelné, protože žádná skupina lidí u moci se nechce rozejít se svou pozicí. Po nástupu komunistů k moci se společnost rozdělila na dvě části – stranickou elitu a zbytek obyvatelstva, které tvořilo nižší vrstvu.
2. Ničení životního prostředí
Protože všechno v ekonomice komunistické země není tak oslnivé, jak bychom si přáli, snaží se představitelé těchto států všemi možnými způsoby kompenzovat neefektivitu výrobního sektoru. Slovo VŠECHNO znamená za každou cenu. V SSSR od 60. let 20. století. odebírání vody z řek Amudarja a Syrdarja pro účely zavlažování vedlo k tomu, že Aralské jezero, čtvrté největší jezero na světě, se 10krát zmenšilo.
Právě před 10 lety se Čína stala největším světovým zdrojem emisí uhlíku. Každý den používáme stovky levných položek vyrobených v ČLR. Nemusí nás zajímat, v jakých podmínkách vznikají, ale čínská touha jakýmkoli způsobem zvýšit produkci vede ke znečištění životního prostředí v rámci zemí i mimo ně.
1. Nemáte žádná občanská práva
Většina výše popsaných skutečností vychází z porušování základních lidských svobod v té či oné míře komunistickým režimem. Tato položka je věnována hrubému porušování občanských práv. Musíme začít tím, že myšlenka individuální svobody je neslučitelná s komunistickou ideologií. Svoboda slova, stejně jako právo na otevřený přístup k informacím a právo protestovat, jsou vládnoucí třídou odmítány. Obyvatelům navíc nezbývá, než volit komunistickou stranu. Paradoxem je, že jsou nuceni napodobovat dobrovolné hlasování, a to, nutno přiznat, vytváří problémy v boji proti porušování občanských práv.
Doporučujeme sledovat:
V této videorecenzi se dozvíte, co je moderní komunismus a které země jej dnes praktikují:
